Šel jsem z kostela. Na kázání si nevzpomínám, pamatuji si bubny. Bubny v kostele - to je něco úžasného, kam se na to hrabou varhany. Po ukončení programu jsem se co nejrychleji vytratil ven na procházku. Svítilo slunce a bylo by škoda promarnit takovou možnost v prosinci. Cestou jsem našel to jablko a cítil jsem se být milovaný. Skutečně milovaný a přijatý. Poměrně mne to překvapilo.

 Měl jsem totiž problém věřit v Boha, o kterém mi vyprávěli v kostele. Zdál se mi být poměrně depresívní. Bůh, o kterém jsem četl, byl zase poměrně přísný. Nemám nic proti správným pravidlům, ale jen těžko můžete milovat i ten nejdokonalejší daňový systém.